Město Mělník odkoupilo historickou Žilkovu vilu

Žilkova Vila
Autor: Mělnická radnice

Jedna z architektonicky nejzajímavějších mělnických vil má nového majitele. Město Mělník odkoupilo vilu Marie Neumannové (známou jako Žilkova vila) v Nové ulici čp. 204 spolu s přilehlými pozemky za 15,5 milionu korun. Významná stavba, jejíž historie sahá až na začátek 20. století, se tak stává majetkem města.

Žilkova vila, původně vila Marie Neumannové, byla postavena v letech 1906–1907. Její návrh vytvořil mladý architekt Bohumil Hübschmann, později známý také pod počeštěným jménem Bohumil Hypšman. Stavbu realizoval stavitel Quido Bělský.

Patrová vila je výrazným příkladem geometrické vídeňské secese. Její asymetrické průčelí doplňuje vstupní předsíň s bílými sloupy a kamennými lavičkami. Charakteristická je rovněž kombinace bílé fasády s pásy hrubší okrové omítky, barevnými glazovanými kachli a dekorativními dřevěnými prvky.

Řada hodnotných detailů se dochovala také v interiéru. Patří mezi ně vitráže, dřevěné schodiště s vyřezávaným zábradlím nebo ozdobné dveřní zárubně. Zajímavostí jsou rovněž sklepní prostory, které původně sloužily k uskladnění a zpracování vína. K vile totiž patřily svažité pozemky s vinicí.

Jméno jí dal František Žilka

Do historie domu se výrazně zapsal profesor František Žilka (1871–1944), který se oženil v roce 1919 s dcerou Marie Neumannové, rovněž Marií, a stal se pozdějším majitelem vily.

František Žilka patřil k významným osobnostem mělnického kulturního a duchovního života. V letech 1901 – 1919 působil jako první farář evangelického sboru v Mělníku, později se stal profesorem novozákonní vědy na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké. Byl autorem řady teologických prací a především významným překladatelem Nového zákona. S Františkem Žilkou se pojí také zajímavá kapitola mělnické historie – jeho přátelství s Tomášem Garriguem Masarykem, který jej na Mělníku několikrát navštívil.

Vila měla i namále

Ve vlastnictví rodiny zůstala vila až do roku 1986, kdy byla prodána státu. Její další osud přitom nebyl vůbec jistý. V osmdesátých letech byla dokonce určena k demolici. Cenná stavba však nakonec zůstala zachována. Po opravě byla využívána jako sídlo Úřadu práce, později zde působilo také odloučené pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

„Její získání vytváří možnost hledat takové využití, které bude respektovat historickou hodnotu objektu a zároveň jej otevře novému životu.“

Po desetiletích státního vlastnictví byla vila v roce 2017 nabídnuta ve veřejné dražbě. O její získání mělo zájem také město Mělník. Dražba začínala na částce 6,5 milionu korun a po několika příhozech skončila na sedmi milionech. Město však mělo pro nákup stanovený limit 6,6 milionu korun, a vila proto přešla do soukromého vlastnictví.

V roce 2021 objekt změnil vlastníka a jeho necitlivý přístup k této stavbě urychlil snahy o zachování jeho architektonických a historických hodnot a vila byla v roce 2024 prohlášena za kulturní památku.

Nová příležitost k získání významné stavby se otevřela na přelomu let 2025 a 2026. Zastupitelstvo města koupi schválilo a město následně uzavřelo kupní smlouvu na 15,5 milionu korun za vilu a související pozemky.

Koupí město získává nejen nemovitost na atraktivním místě, ale především historicky a architektonicky hodnotnou stavbu spojenou s výraznými osobnostmi mělnických dějin. O budoucím využití Žilkovy vily zatím není definitivně rozhodnuto. Její získání do vlastnictví města však vytváří možnost hledat takové využití, které bude respektovat historickou hodnotu objektu a zároveň jej otevře novému životu.

Žilkova vila za téměř 120 let své existence prošla řadou proměn. Byla rodinným sídlem, měla ustoupit demolici, sloužila státním institucím a později přešla do soukromých rukou. Nyní začíná další kapitola její historie – jako majetek města Mělníka.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Měsíčník Mělnická radnice. Titulek je redakční.