Výstup na Kilimandžáro za méně než den? „Občas je potřeba být takový YES MAN,” radí Slaňák Dominik Hřib

Ilustrační foto
Autor: wikipedia

Absolvoval jste s dalšími členy výstup na nejvyšší horu Afriky, Kilimandžáro, v rekordním čase 23 hodin a 12 minut. Jak jste se dostal k této výzvě?

K této výzvě jsem se dostal skrze svého kamaráda Dominika Lukse, který si profiloval ideální lidi do svého nově vznikajícího týmu, a já do jeho představ zapadl. Nicméně jsem zprvu jeho nabídku odmítl, neboť mi to přišlo až moc bláznivé. V té době jsem totiž připravoval svého klienta na výstup na Kilimandžáro, který zvolil tradiční 6denní výstup, a i přesto popisoval tento zážitek jako velmi intenzivní a náročný. Poté jsem se nad tím zamyslel a řekl si, že by mě to mohlo v budoucnu mrzet. I přesto mě Dominik do týmu přijal.

Co pro Vás znamená světový rekord ve výstupu na tuto horu?

Velmi si toho vážím, že se mohu tímto titulem pyšnit, ale upřímně jsem to za celý rok mockrát nepoužil jako něco unikátního.

Většinou, když někomu vyprávím o Kilimandžáru, tak se ozve kamarád, který to ví a pronese: „A ještě řekni o tom rekordu.“

Co bylo nejtěžší, nejnáročnější při výstupu nebo celé expedici?

Vyrovnat se s nízkou hustotou kyslíku v ovzduší. Nad 5 000 metry nad mořem se pohybujeme okolo 50 %. Měřili jsme si i za pomocí oxymetru saturaci krve a mě v jeden moment ukazoval 43 %. Člověk je malátný, bolí ho svaly i kosti a nechce pokračovat.

Jaká byla příprava na tento výstup?

Příprava byla konkrétně u mě velmi specifická. Všichni měli na přípravu více než rok.

Já, jelikož jsem se přidal jako poslední, jsem na to měl půl roku. Navíc jsem dokončoval 4měsíční vzpěračskou přípravu a měl jsem na sobě více svalové hmoty, než bylo žádoucí. To se projevilo také při nízké saturaci, neboť svaly v této nadmořské výšce potřebují hodně kyslíku, aniž byste předváděl ultra maratonský výkon.

Musím prozradit, že jste absolventem naší obchodní akademie, jaký jste byl student?

Vzorový. Premiant. Ne, dělám si srandu.

Učil jsem se na dvojky, max trojky. Věděl jsem, že musím ve správný čas zabrat, jinak jsem se učil především to, co mě bavilo. Co se týče chování, tak jsme byli specifická třída. Poprvé to nebyla třída o 28 holkách a 2 chlapcích ale byli jsme tak 50/50. Navíc jsme přišli ze základky jedna pětičlenná chlapecká banda, takže si s námi paní inženýrka Víšková dost prožila. Ale věděli jsme, kde jsou hranice.

Jaké profesi se nyní věnujete?

Momentálně jsem silově-kondiční trenér v Praze. A tuto profesi také studuji, konkrétně sportovní a kondiční specialista.

Zmínil jste, že plánujete další výstupy a aktivity, jaké?

Na začátku listopadu letíme do Japonska a budeme se pokoušet o nastavení nového rekordu, a to v nejrychlejším čase vystoupit na posvátnou japonskou horu Fuji jako první otužilci na světě.

Co byste doporučil našim studentům, kdyby chtěli také mít takovéto zážitky?

Ať tomu jdou naproti. Miluji cestování, ale takovým výzvám jsem otevřený poslední dva roky a jsou to ty nejlepší zážitky v životě. Nebát se občas kývnout rameny a říct: „Proč ne?” Dříve jsem to tlačil před sebou, ale je potřeba být občas takový „YES MAN”.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele Slánské radnice - zpravodaje města Slaný, titulek je redakční, foto ilustrační.